ČAUKY LIDIČKY

BOLEST!!!                                                   

Bolest, jinak se tomu říkat nedá,                             
Když tvá láska na špatného muže sedá.
Pak jenom divíš se, že si tak blbá,
Ale to je láska, ta si to rozmyslet vážně nemá.

Ale co když miluje i on tebe?!?
To otvírá se ti nebe.
Ale pak zjistíš, že má holku
A nezatančila by sis s ním ani polku.

Co řeším, vždyť já mám taky kluka,
Jsou to pro mne i pro ty ostatní muka.
Teď kvůli všemu, co se stalo brečím, jak malá holka,
Chci aby ze mne byla za chvilku mrtvolka.

Žíly podřezat to dokáže každý debil,
A já nechci být pak, jak nějaký labil.
Proto radši neudělám vůbec nics,
Budu se utápět ve svém svědomí.

Dobře mi tak, jsem prostě blbá,
I kamarádka nemá být na mne proč milá.
Za všechnu bolest můžu já a on,
Kdybych šla radši sama dom….

Láska

Martin ...

Toto slovo se mi hnusí,

to moje srdce nikdy neokusí.

Milovat někoho není v mých silách,

Studenou krev mám v žilách.

Byli ale dívky jenž jsme měl rád,

a ty chtěl jsem milovat.

Pak ale přišla ta věta zlá,

jenž mi srdce dotrhá.

Mám tě ráda ale jako kamaráda,

to opakuje stále každá.

Nenávidím ty slova víc než cokoliv,

na srdci mám zase odliv.

Potom akorát deprese mám,.

a z nich se těžko dostávám.

Proč tato slova slyším v hlavě,

opakují se tak zdlouhavě.

Moje srdce teď černé je,

vypadá jak z kamene.

Takto snad už zůstane navždy,

hlídá ho nemrtvý strážný.

Láska je pro mě synonymem bolesti,

utěšování si nechte od cesty.

Nestojím o chabý soucit,

jenž bude mě ještě více rdousit.

Ty poslední zbytky lásky co mám,

přátelům a rodině dám.

Ti jediní drží mě nad vodou,

u nich oplivám svobodou.

Pokud by ode mě někdo o lásce radu chtěl brát,

musel bych se mu do očí smát.

Poradil bych pouze jednu věc,

miluj pokud máš koho a chceš.

Toto já k lásce mám,

tento pocit neuznávám.

Ale doufám každý den,

že nejdu dívku jenž uskuteční můj sen.

Sen milovat a srdce odčernit,

a strážného vyhodit.

Toto nestane se ale nikdy,

neboť mám obrovské chyby.

Nakonec pouze toto mám,

díky lásce nesčetněkrát umírám.

Nechci ji mát na srdci jako ozdobu,

lásku ne, děkuju!

Sebevražda

Martin ...

Obcházím okolo lidé tu truchlí,

Vidím jen na tváři výraz smutný.

Pro koho pláčou,tot otázka správná,

odpovědi se mi nedostává.

Vidím zde rodiče,bratra a příbuzné,

Připadá mi to velmi nemožné.

Mluvím k nim,ale stojí dál,

Nehnutě,mlčky opodál.

Pomalu pokračují v poutí sám,

a své přátele přivítám.

Jaké překvapení ale čeká mě,

když vidím jak radost opadne.

Jejich oči se zalijí slzami,

vypadám snad jak někdo neznámý?

Proč nikdo si mě nevšímá a všichni brečí,

křičím a ústa přemítám v křeči.

Pak nejdu zdroj toho smutku.

RAKEV!

Otevřeným víkem nahlédnu v ni,

co spatřím mě ohromí.

Jsem to já kdo v bedně tam leží,

bledý jsem a poznávám se stěží.

Pak pohlednu na své předloktí,

kde jizvy zdobí zápěstí.

Tak jsem to udělal,

teď už si vzpomínám.

Jak jsem si ostřím,

žíly přetínal.

U rakve dopisů leží pár,

jenž jsem krví podepsal.

Nejde to vrátit i kdybych chtěl,

je čas abych odešel.

Na rameni cítím ledovou ruku,

otočím se a spatřím kuklu.

Podívám se blíž a vím,

že už se Smrtí odcházím.

Vede mě pryč a ukápne slza,

není nikoho kdo tady se dívá.

Je moje,nechci odejít,

I když vím že čas nezastavím.

Už mě odvádí a já pokojně jdu,

pak jen jednou se ohlednu.

Spatřím tvář té které jsem měl rád,

a té jsem svou lásku chtěl dát.

Je již pozdě litovat hříchů,

ale to já jen za zvyku.

Teď už se duše má smaží v pekle,

tak jsem se dočkal konečně.